Insolvence-moje zkušenost

Ahoj všeci "dlužníci", "průšviháři" a i ti, co "za nic nemůžou."  Proč tak zhurta? No, víte, já jsem příklad všech tří zmíněných a myslím, že je nás většina, co zapadá současně do všech tří mnou uvedených kategorií. Proč vám dnes chci povídat o insolvenci? Jejda, řeknete si, to mě buď nezajímá anebo se to na mě naopak řítí a stačí, že se tím zabývám v noci, když starostma nemůžu usnou.

Ale ještě neutíkejte ... Moc prosím. Chci vám popsat ve zkratce, jak jsem dopadla já. Mám to totiž dnešním dnem za sebou a mohu vám říci, že jsem odcházela velmi spokojená a v náladě, jaká mi chyběla po celou tu dobu, co moje insolvence počala a první list papíru se dotkl podatelny soudu. Tak jdem na to? Prima ...

Popíšu ve zkratce svoje podmínky: dům na hypotéku a na listu vlastnictví několik návrhů na exekuci nebo prodej nemovitosti. Jakmile máte kromě hypotéky také jiné dluhy, které ale nesplácíte, tak vám nejen soudy, ale i exekutoři všecka svá BU BU BU zapíšou na LV a čekají, co se bude dít. Přiznám se, že "bubáci" na mém LV visely téměř dva roky, než se vůbec něco začalo dít. Fakt. Jak už jsem psala v úvodu, ne vždy za své dluhy můžeme a jakmile se dostaneme do toho bludného kruhu, už není cesty ven. Tedy zdánlivě. Ona totiž ta insolvence řeší všecky tyto resty. Velice prima věc je ta, že ve chvíli, kdy vaše insolvenční řízení začne, tak mají exekutoři a jiní "loudilové" smůlu, soud totiž nařizuje, aby šly pohledávky od věřitelů již ne na vaši osobu, ale na soud. Takže vám ani nikdo NESMÍ zvonit na dveře, natož vám něco brát. Já než jsem měla to dnešní řízení u soudu, tak se sem tam ještě někdo ozval, ale stačí kouzelná věta, něco ve smyslu: "Na základě probíhajícího insolvenčního řízení již nemůžete uplaťnovat své nároky u mě, ale musíte na soud." Tečka. Všichni do jednoho se zakuckali a museli hovor ukončit. Proč? No, ona ta insolvence ještě není úpně ve všem vyladěná a více méně kromě lidí na soudu jí moc nikdo nerozumí. Navíc je to neustále novelizováno, takže to, co například platilo před týdnem, tak od včerejška neplatí, jelikož je v platnosti další novelizace.

No nic, dostanu vás pomalu k závěru. Na soudu jsem měla štěstí na moc hodnou soudkyni, která na mě ani v nejmenším nekoukala skrz prsty. Můj insolvenční spráce (kterého vám vždy soud určí) je taky pohodovej člověk. Vše probíhalo v přátelském duchu, navrhovala se různá řešení. A jak jsem dopadla? Úžasně ....

....můj dům se přes mého insolvenčního správce prodá a ostatní dluhy mi byly sníženy o 70% a těch 30% zbylých musím uhradit pravidelnými měsíčními splátkami po dobu 5 let. Starost o dům díky rozhodnutí o vyhlášení konkurzu (úpadku) mohu dnešním dnem hodit za hlavu, vše si už je subjekty vyřídí mezi sebou. Na zbylé částky mi soud povolil tzv. oddlužení, tak proto těch 30% a možnost splátek.

Řečeno vše v číslech ... a prosím, neděste se, jsou na tom lidi hůř i líp, než já: sakum prdum dělaly moje všechny dluhy i s nedoplacenou hypotékou přes dva miliony. A dnešním dnem už mám povinnost zaplatit kolem 160 tis. To je vše. Prostě nádhera. Splátky jsou velice rozumné a vím, že je zvládnu.

Moc za tuto zkušenost děkuji, až se divím, že jsem nebyla potrestaná více za to množství dluhů, co jsem za poslední roky nasekala. S půjčkami končím a když, tak nejdřív mohu za 5 let (to se dá přežít) a sakramensky si rozmyslím, do čeho jdu.

Moc bych vám všem přála podobnou zkušenost, ty roky nervů byly šílené, ale dnes jsem měla veliké štěstí a proto se s vámi o tohle všechno dělím. Nebojte se toho, na všem se dá u insolvence domluvit, není to takový strašák, jak jsem si myslela. Držte se !!!!!!!

Vaše "kmoonlight...."